JEDEN VELKEJ ZMATEK aneb test z matiky

Já se vám musím zase vyplakat. Teď tak přemýšlím, že se vám vždycky ozvu, když mě něco trápí a ne když mám nějaký úspěch.. Ve škole se mi i daří, ale to mi přijde trapný sdílet, takže pojďme na tu negativní stránku věci.  Jsem na sebe po dnešku tak vytočená, že to musí ven.:D


Dneska byl totiž den D a já psala svůj první test z matiky na vejšce. Pro někoho je to jenom test, na kterým vlastně ani moc nezáleží, protože je jenom průběžnej. Ale ze mě se jeden den stal (co se týče školy) prostě hrotič a nemůžu si pomoct.

Na ten test jsem se fakt učila, když nepočítám pár přestávek, učila jsem se 4 dny v kuse!! Protočítala jsem snad 1000 příkladů a popsala milion papírů. Nejela jsem na výlet do Krumlova, nešla na další 2 akce a prostě počítala. Musím říct, že mě to i docela bavilo. Mám ráda matiku, když jí rozumím a cítím každým příkadem nějakej progress.:D Někdo to má ve fitku, já v matice, welcome to my life. Já se na tu písemku ve finále vlastně i těšila?!:D Nebo ne těšila "yeyy, test z matiky", ale měla jsem fakt pocit, že jsem nabombená a umím to.

Ale mám prostě takovou blbou vlastnost. ZMATKUJU. Celej život zmatkuju a jsem tak šíleně nerozhodná.. Myslím, že to má co dočinění s mým znamením - VÁHY.  Možná že na to existuje nějaká léčba, doufám v to. Ale já si tak nemůžu pomoct. Přijde mi, že vždycky udělám to opačný, než mám. Ať je to ve škole, při vybírání sukně nebo barvy vlasů. (Nechci tady zmiňovat vážnější věci, ale těch se to taky týká.)

No ale zpátky k matice.
Co se nestane? Mám 10 minut před odevzdaním a já si žačnu všímat chyb, který tam ve skutečnosti ani nejsou. Začnu ŠKRTAT:-))))). A teď jenom v hlavě vidím, jak škrtám ty správný výsledky a počítám to znova a nahovno a píchá mě u srdce:d. (Trošku drama, ALE UZNEJTE??)  A víte jaká věta je pro mě po testu největší noční můra? "Já to měla dobře a škrtla jsem to." A ANO, TO JE I DNEŠNÍ PŘÍPAD!  Moje mamka mi vždycky říká, že všechno zlý je pro něco dobrý a do přístě se poučím, že první myšlenka je vždycky dobrá. Ale k čemu je dobrý tohle, když už jsem se po miliontý nepoučila a škrtám a škrtám? Sakra já jsem takovej dement, strávim nad tím tolik času a pak to prostě škrtnu.:D Dík Naty)

Takže odchod ze školy nebyl plný euforie, že mám zase na chvíli klid. Ale se slzama v očích. Já vím, že se kvůli škole nebrečí, ale pro mě je to prostě důležitý.:D A vždycky brečím a je mi jedno, že se mi ostatní smějou. Ať se smějou.:D

Ale proč tohle celý vlastně píšu. Prosím, řekněte mi, že máte někdo podobnej problém a postupně se vyklidňujete. Já si můžu 100x říkat, že je to jen test, ale prostě to nejde. Ikdyž mám kolikrát mnohem důležitější problémy, pořád mám v hlavě tu školu. A na Vše si prostě nemůžete říct, že zkouška je od slova zkusit. A nejvíc mě štvě hlavně to, že ani těm profesorům/docentům (ještě jsem se to nenaučila) nemůžu dokázat, že jsem se na to nevyflákla. To je tak nespra.:DD

Já si ani nemyslím, že to je tím, že bych to neuměla. Měla jsem doma pána na počítání (tak říkám pánovi,co semnou dělá matiku:DD) a ten říkal, že nemám problém. Tak proč se mi tohle pořád děje, sakryš.

Takže ve finále je to pro 80% článek úplně o ničem a myslíte si o mně, že jsem úplnej blázen. Ale já s tím musela ven a doufám, že pro mě máte nějaké vyklidňující rady do života a že mě alespoň pár z vás pochopí.

Já si jdu dát s mamkou Cosmopolitan a Sex ve městě,

tak díky za pozornost a dobrou,

Naty.


1 comment:

Instagram